Stupnice vzdělání jezdce
K dosažení harmonie mezi jezdcem a koněm musí i jezdec projít výcvikem. I v dnešním uspěchaném životě platí zásada, že nezkušený jezdec potřebuje zkušeného koně a naopak zkušený jezdec může cvičit mladého koně.
Při jezdeckém výcviku jezdec musí poznat, naučit se a vycítit 4 zásady.:
- sed jezdce
- dávání pomůcek
- jezdecký cit
- působení jezdce
Existuje mnoho učebnic, ve kterých se jezdec může dozvědět, jak ježdění teoreticky funguje, ale je potřeba, aby si začátečník uvědomil, že jezdit na koni se neučí jen ježděním.
1. sed jezdce
Pro začátečníka je to zcela nový pocit v sedle následovat pohyby koně a harmonizovat svou rovnováhu s koňskou. Výsledkem počátečních zkušeností jsou křečovité držení těla a příliš pevně stisknuté holeně nebo kolena. Cvičitel má za úkol jezdci zprostředkovat nenucený a pružný sed a dopomoci jezdci k uvolněnému balančnímu sedu. Teprve po dosažení tohoto základu je možné působení jezdce na koně správnými pomůckami. Pro různé jezdecké disciplíny jsou různé druhy sedu, které dle situace vyžadují plynulé přecházení jednoho sedu do druhého. Základním sedem je sed drezurní, který jezdci dává potřebnou rovnováhu.
2. dávání pomůcek
Jakmile se jezdec naučil sedět uvolněně a v rovnováze, je schopen jít s pohybem koně, je schopen (na pohybech svého těla nezávisle) dávat pomůcky sedem, holeněmi a otěžemi. Spolupůsobením různých pomůcek reaguje cvičený kůň chodem, tempem a svým držením. Přirozeně si každý začátečník myslí, že nejvíce působnosti dosáhne otěžemi. Cvik a postupné nabírání zkušeností nechávají jezdce poznat, že spolupracující pomůcky sedem a holeněmi mají přednost. Cítí, že působení holeněmi a sedem působí tak, že kůň jde dopředu a otěže mají zadržující účinek. Stupeň výcviku a citlivost koně určují intenzitu dávání pomůcek. Čím více je kůň od přírody citlivější, tím méně je potřeba na koně působit. Neustálé používání silných a stejných pomůcek (např. okopávání holeněmi, nedejbože patou) vedou k otupění koně. Udržet pozornost koně lze dle úkolu na intenzitě přidávající a následně ubírající pomůcky. Hrubé pomůcky a tresty jsou špatnými učiteli. Kůň má velice dobrou paměť a neodpouští, pochválení ale odmění ochotou ke spolupráci.
3. Jezdecký cit
V průběhu výcviku se uvolněný vybalancovaný sed stává samozřejmostí a dávání pomůcek reflexem na určité situace. Nejlepším doprovodem na cestě k získání jezdeckého ciru je dobře ježděný kůň a jezdecká zkušenost na jiných koních. Dobrý cvičitel, který chyby nejen vidí, ale dokáže je okamžitě korigovat, vysvětlí zvláštnosti.
