Jak to vidí rozhodčí - stupeň I.
V drezurní úloze má být vidět, co "jezdec z koně udělá", proto musí být rozhodčí schopen umět posoudit, zda během úlohy má vedení kůň nebo jezdec. Jinými slovy, je třeba v každém jednotlivém případě rozhodnout, zda dát přednost koni, který má přirozené schopnosti (a průměrného jezdce, který je popřípadě chopen koně "nerušit"), anebo dobrému jezdci (který je na průměrném koni a dosáhne harmonického výkonu).
Jednotlivé stupně výcviku lze rozdělit s ohledem na platné rozdělení do určitých tříd.:
I. stupeň - stupeň Z, platí pro základní výcvik všech skokových a všestranných koní
II. stupeň - stupeň L
III. stupeň - dříve byl používám výraz "školní koně" protože jsou zde vyžadovány všechny chody, které koně campagne nedokáže, stupeň S + T
IV. stupeň - stupeň T
Ke stupni I.:
Tvoří základ výcviku každého koně, popř. i pro koně kteří jsou určeni pro rekreaci, jako přítel pro volný čas. V tomto úseku se kůň musí naučit chodit pod jezdcem ve všech třech chodech, "narovnaně a dopředu" ohnutí v týlu a forma krku musí být tak daleko, že umožní "propouštění" pomůcek jezdce. Ke konci této periody musí kůň chodit "v rovnováze" a nechat se správně sestavovat a vést v přiměřeném podélném ohnutí korektně skrze rohy a odbočovat.
Cviky, které vyžadují zvýšené ovládání zádě jsou ještě předčasné a proto je někteří koně nedělají korektně.
Přechodem k dalšímu stupni bude "couvání". Ke konci této fáze výcviku se má kůň reprezentovat následovně:
KLUS
Mírná, ale již rozpoznatelná kadence, která se má ukázat při korektním nohosledu v taktu a odrážení se páru nohou kmihem.
K udržení rovnováhy patří hlava, která se sama nese, okraj žuchvy si našel místo ve svalstvu krku a linie čelo - nos je natolik na kolmici, že umožní bezproblémové spojení a vazem.
Krk musí mít natolik konvexní formu, že je možné tvoření správného svalstva krku a navíc zatažení za otěž působí "dovnitř" koně.
Vzpřímení nesmí být větší než linie huba - kyčelní kloub.
V rozích a obratech musí být kůň schopen se ohýbat kolem vnitřní holeně natolik, aby zadníma nohama sledoval stopu předních nohou aniž by vypadával zídí anebo "padal" dovnitř ramenem.
Hřbet má být natolik elastický, že jezdec dokáže vysedět rytmus vyklenutí a povolení.
Aby bylo možné korektně přidávat, musí být nosná síla zádě natolik vyvinutá, že zadní nohy při odrážení mají dostatek času k vývoji kmihu, tzn. že kůň nesmí být pomůckami kříže a holení jezdce nucen k "útěku".
V prodloužení má však kůň najít oporu v ruce jezdce.
CVAL
Kůň má již umět nacválávat na obě ruce a v libovolném bodě. To již vyžaduje určitou poslušnost na holeně a takovou sílu zádě, že kůň bude schopen vyvinout první cvalový skok od zadní vnější nohy.
Kůňj který pro nacválání potřebuje sílu kmihu z celé masy, ještě není v rovnováze a bude možné ho zadržet jen na předku. Zádrž na předku, která je většinou dávána jen rukou, dokazuje, že jezdec ještě nemá zadní nohy pod kontrolou.
Odkoně v první výcvikové fázi nelze chtít zvýšené podsouvání zadních nohou. Kůň toho však musí být chopen přesto natolik, jak je potřeba pro prodloužení ve cvalu, aniž by přitom zrácel takt a kůň se vrhl dopředu. Vyžadován má být jen pracovní a střední cval.
Jednoduchou změnu cvalu se zádrží do kroku je kůň na stupni Z přetížený. Zádrž do kroku jež vyžaduje takovou nosnou sílu zadních nohou, a tím i jejich podsouvání, že na to kůň v této fázi ještě není připraven. Jednoduché změny by se proto měli jezdit s mezikroky v klusu.
KROK
V úloze stupně Z se vyskytuje jen stření krok.
Často se neklade dostatek důrazu na korektnost a čistotu taktu v krku, i když právě tady lze poznat mnoho o "sebedržení" koně.
Díky čtyřtaktovému rytmu musí kůň dost dlouho balancovat celé tělo na jedné noze. Nezvládneli-to, nebo ztratil-li tuto samozřejmost díky jezdci, trpí tím takt. Kůň začne caplovat nebo začne jít mimochodem. Právě v kroku jsou sedové pomůcky velmi důležité :každá chyba v držení se někde projeví.
Hlavním požadavkem nakrok misí být to, že zustane plynulý, aniž by jezdec byl nucen neustále pobíze holeněmi. Jezdec svými pomůckymi přivádí koně koně systematicky k tomu, aby se nebránil zadníma nohama neustále přebírat váhu. Zůstane-li přitom kůň v taktu, znamená to, že má v zádi již dostatečnou sílu a není nucen váhu rychle a uspěchaně přesouvat najinou nohu.
Má-li kůň bez jezdce dostatečně prostorný a pravidelný krok, může se přesto stát, že v prvních krocích výcviku tuto schopnost ztratí. Při dostatečné pečlivosti jezdce se však korektnost opět vrátí. Chybí-li ale přirozené vlohy, bude pro jezdce téměř nemožné něco změnit.
Ve středním kroku nosná síla ještě nemusí vyvažovat posuvnou sílu, proto je nemožné vyžadovat lekce, které tuto schopnost předpokládají jako např. "krátce čelem vzad".